Kytary v Latinské Americe

Kytary, loutny , vihuely i harfy byly dovezeny do Ameriky ze Španělska. Kytary si okamžitě získaly nesmírnou oblibu, a to jako nástroje sólové i doprovodné. Zde vznikl nejpropracovanější způsob kytarového doprovodu, který snad nemá ve světě obdobu. Používá se rasqueado v různých variacích, údery pěstí znělé i neznělé, údery dlaní, vějířovitý pohyb prstů, technika palce v protipohybu,  golpy, staccatové akordy, vše v rytmických kombinacích. Každý druh tance, každý druh skladby i písně má přesně daný způsob kytarového doprovodu, podle čehož se dá určit ze kterého kraje skladba pochází.
     Jen Argentina má kolem sta doprovodných rytmických figur. Nejčastější jsou: cueca,  zamba, chacarera.  Cueca má mnoho různých forem i rychlostí podle krajů ve kterých skladba vznikla.
       Zamba  (nezaměňovat s brazilskou sambou),  je pomalá tříčtvrťová píseň.
         Hudba horské oblasti Altiplana  zahrnuje tyto země: Bolivie, Peru, Chile, sever Argentiny a jih Ecuadoru. Zde se používají kytary v rytmických figurách tanců: carnavalito, huaino,  bailecito.
         Pomezí Paraguaye, Argentiny a Brazílie  je oblast Guaraní. Zde jsou charakteristické rytmy: guarania - pomalý tříčtvrteční takt, polca corriente a galopa - kombinovaný rytmus 3 ku 4.
         Venezuela a Kolumbie: mimo klasické kytary se zde nachází dvanáctistrunná i pětistrunná kytara.
Nejčastější rytmické figury jsou: joropo, pasaje, guabina, llanero.
         Celým Mexikem prolíná charakteristický rytmický útvar tance "huapango". Je zvláštní tím, že na kytaru se hraje 1.doba úderem zavřené pěsti přes struny a tím vzniká sluchový efekt přesunutí přízvuku na 2.a 3. dobu. Huapango vzniklo smíšením původní hudby a španělského fandanga. Používá se v pomalém (Cucurucucu) i rychlém (Serenata Huasteca) tempu. Další zajímavé kytarové doprovody nacházíme ve Veracruzu, například danzon,  son tapatío, son jarocho, bamba, bailable.

         V hudbě Latinské Ameriky vzniklo také mnoho variací na klasickou kytaru. V Mexiku je to malá kytarka "requinto",  která má 4 struny a ještě menší "jarana", s dvojsborovým ostruněním. Tyto kytarky jsou typické pro hudbu oblastí Veracruz, Oaxaca a Michoacán.  V mexických souborech se místo kontrabasu používá basová kytara "guitaron" a "mandola de concha". Nejmenší z příbuzných kytary najdeme v oblasti Altiplana. Jmenuje se "charango". Dříve se vyráběla z krunýře pásovce, nyní již jsou korpusy dřevěné. Má 10 strun a charakteristický zvonivý zvuk.
         Kytary se pro svoji oblíbenost staly základním nástrojem latinskoamerické hudby.